Folgaria- Lavarone- Luserna

05.04.2017 10:46

Tak, a je za námi i poslední výjezd do partnerské země- Itálie. Hostil nás region Trento, konkrétně spřátelené obce Lavarone-Luserna-Folgaria. Všichni žáci bydleli v rodinách, takže se na nějaký čas stali jejich součástí a měli tak možnost komunikovat v autentickém prostředí. Rodiny se dětí ujali velmi hezky, dokonce jim ve volném čase připravovali zajímavý program. 

Z Prahy jsme vyjeli brzo ráno a po menších komplikacích jsme večer dorazili do Trenta. To ale ještě nebyl konečný cíl naší cesty, protože jsme se ještě museli přesunout do hor. Vesnice, ve kterých jsme bydleli byly v nadmořské výšce cca 1300 m.n.m. 

První den programu začínal oficiálním přijetím v regionu a ve škole v Lavarone . Všichni jsme se sešli v obecné konferenční hale, kde jsme si vyslechli příhovor pana ředitele i starosty obce. Jelikož nás bylo hodně, rozdělili jsme se do skupinek a vypravili se do školy a obecného muzea. Ještě před obědem jsme si vyzkoušeli naši společnou písničku Bridges between borders pod taktovkou skvělého pana učitele hudebky. Pak nás čekal oběd ve školnní jídelně, kde jsme měli možnost ochutnat něco z regionálních specialit (polenta) a také se dozvěděli něco málo o výživě v italských školních jídelnách. Odpolední program byl pro děti velice atraktivní, protože si mohli vyzkoušet klouzání po sněhu na gumových pneumatikách. 

Další den jsme strávili v hlavním městě regionu- Trentu. Dopoledne jsme začali v lanovém centru, jelikož lezení po skalách je místní tradice a sport, terý porovozují snad všichni. Dostali jsme zkušené instruktory, kteří všem poradili, jak na to a hlavně dohlíželi na bezpečnost. Po tomto sportovním zážitku nás čekal oběd v místní restauraci a pak procházka po centru města. Došli jsme až k novému vědeckému muzeu, ve kterém jsme strávili zbytek odpoledne. Muzeum bylo hodně interaktivní, takže děti měli monost si hodně věcí sami vyzkoušet. Po náročném dni jsme se autobusem vrátili zpátky do hor. 

Třetí den jsme začali návštěvou základní školy ve Folgarii. Tady si italský studenti připravili prezentaci na téma První světové války, jaký měla dopad na jejich region. Poté proběhla fotografická soutěž, do které se zapojila každí země 4 fotkami (naše soutěžné fotografie najdete ve fotogalerii). Nakonec vyhrála fotka italského týmu. Po soutěži se všichni žáci rozdělili do menších skupin a honba za pokladem mohla začít.Skupiny museli plnit úkoly, jako například komunikovat s místními obyvately, stavět mosty nebo se učit italské fráze. Všechny skupiny nakonec úspěšne soutěž dokončili a nás čekal oběd ve zdejší školní jídelně.Odpoledne bylo věnováno sportu a hrám. I když jsme si mysleli, že by to mohlo děti unavit, opět jednoou nám dokázali, že jsou neunavitelné. Po odpoledním programu si je vyzvedli rodiče a šli ještě brusit na zimní stadion. 

Únava se dostavila a další den, ale naštěstí jsme měli na programu workshop, ve kterém nebylo potřeba se mo hýbat. Místní umělec nám předvedl, jak se dá z obyčejné vidličky vytvořit kus umění a všichni si měli možnost si vytvořit vlastní originální kousek. Po tvoření přišla zasloužená odměna ve formě ochutnávání pizze. Pizzu nosili do té doby, než byli všichni úplně přejedení a ochuntali snad všechny druhy, které existují. S nově nabitou silou jsme se vybra podívat se na zachovalou pevnost z První světové války. Tady jsme se dozvědeli, jak to v té době vypadalo v místním regionu, jak fungovala samotná pevnost. Po exkurz jsme měli chvíli volna a pak nás ješte čekal večerní program. Všichni jsme se sešli v kongresovém sále, kde na nás již čekali rodiče, učité a zástupci obce a vedení školy. Italský studenti připravili hezký program, my jsme přispěli prezentací o České republice a naší škole. Na závér jsme si ještě zazpívali společnou píseň.

Poslední den jsme se přesunuli do vesnice Luserna, která je centrem "Cimbrijského" regionu. Dopoledne nás čekala pořádná procházka v místních lesích, aby jsme si zasloužili oběd v místní restauraci. Po obědě následoval program spojený s místní kulturou. Dozvěděli jsme se, co je to "cimbri", jak zde žijí místní lidé, dokonce se nás snažili naučit i místní tradiční paličkování. Podívali jsme se na typické domy v tomto regiou, zavítali jsme do místního muzea a dostalo se nám i přijetí od starosty obce. Když se začalo stmívat, přesunuli jsme se na kopec, abychom se mohli podívat na místní tradiční vítání jara, což bylo pálení obrovské hranice ze dřeva spojeno s hudbou a folklórem. Poté následovala poslední společná večeře, kde jsme se všichni rozloučili.

Cesta do Prhy byla po celém týdnu dlouhá a únavná, ale myslím, že mohu mluvit za všechny, že ten týden za to opravdu stál.